Historie střediska STOPA Mariánské Lázně

foto001

Skauti v průvodu při oslavách 28. října 1948 na Hlavní třídě v Mariánských Lázních. Na první fotografii zleva Zdeněk Šedivý, Alexander Tuček, Richard Král, Milan Haluza. Na druhé fotografii s vlajkou Dagmar Komárková, vpravo Marie Větrovská.foto003

Založení prvních oddílů

Koncem května v roce 1945 přijíždí do Mariánských Lázní dva dlouholetí kamarádi, členové 2. oddílu „STOPA“ z Plzně. Byl to majitel obchodu se sportovním náčiním Maxmilián Aschenbrenner (později převzal české jméno Arbes), skautským jménem Áša a druhým byl Vladislav Prunner, přezdívkou Kelly, který byl zaměstnancem pošty. Ještě v témže roce zakládají v Mariánských Lázních středisko s názvem jejich domovského oddílu „STOPA“. Tento název pak provází mariánskolázeňské junáky dodnes. Áša začínal se skautingem v Plzni již v roce 1924 a Kelly v roce 1928. Oba dva patří k hlavním zakladatelům a organizátorům skautingu v Mariánských Lázních. Jejich společným heslem bylo „Pomněte hadí, že Áša a Kelly jedno jsou“ (hadí bylo oslovení mezi plzeňskými chlapci).

Do konce roku 1945 vznikly dva oddíly. Vůdcem 1. oddílu „Dakota“ byl truhlář Vatka z Úšovic. Klubovna byla v domě „Junák“ na ulici Boženy Němcové. Oddíl měl přibližně dvakrát tolik členů, jako druhý oddíl, ale jejich činnost byla zaměřena více „partyzánsky“. Druhý oddíl „Hraničář“ vedl Áša společně s oddílovým rádcem Janem Šperlem a klubovnu měli v domě Nehr v Lesní ulici, kde se konaly i střediskové rady. Vůdcem střediska byl Kelly. K výletům, rádcovským kurzům a praktické činnosti využívali bývalou výletní kavárnu „Zoo am Berg“, která byla zařízena ve stylu Divokého západu. Jsou to právě členové oddílu „Hraničář“, kteří obnovili činnost skautů v roce 1968.

Současně s chlapeckými oddíly vznikl i dívčí oddíl Lip, který vedla Jiřina Holá – Šetková. Ta byla současně i vůdkyní střediska dívčího kmene, neboť v té době ještě nebyla střediska společná. Její zástupkyní a pozdější vedoucí byla Hana Potůčková.

Oddíly katolických skautů

V červenci roku 1947 přichází do Mariánských Lázní farář Jindřich Neubauer a zakládá 3.10.1947 nové středisko složené pouze z katolických skautů. Vedoucím tohoto 3. oddílu byl jmenován Miloš Honsa, tehdejší ředitel městského divadla a jeho zástupcem Josef Peterka, dnes premonstrát páter Pius. Oddíl se skládal ze dvou družin, Tygrů a Medvědů. Každá družina měla 10 členů. Počátkem listopadu byla založena roverská družina Daňků a ta byla přičleněna ke 3. oddílu. Roverů bylo sedm, většinou z řad premonstrátských juvenátů. Ti měli klubovnu u Lesního pramene a vedl je rádce Václav Mader. Ostatní družiny se scházely v jedné místnosti na děkanství, dnešním hotelu Reitenberger a ke své činnosti využívaly i zahradu.

Ve stejné době byl založen oddíl skautek a světlušek, takže povstaly celkem čtyři oddíly katolických skautů. Na začátku roku 1948 fungovalo v Mariánských Lázních celkem 7 oddílů Junáka. Čtyři chlapecké, z toho tři oddíly skautů a jeden vlčat a tři dívčí, z toho dva oddíly skautek a jeden světlušek. Po únoru 1948 byl krátce před prázdninami přeložen farář Jindřich Neubauer do Chotěšova. Po jeho odchodu se katolické oddíly přiřadily ke stávajícím třem oddílům smíšeným a byly postupně nuceny ukončovat svou činnost. Za krátkou dobu svého, ani ne ročního, působení se nepodařilo katolickým oddílům ani jednou připravit samostatný tábor. V červnu se konají společné táborové ohně u Taorminy a za děkanstvím. Ve Velké Hleďsebi se dokázali scházet katoličtí skauti do konce roku 1948 pod vedením bratra Švarce a sestry Ingrischové. Světlušky z Velké Hleďsebe se scházely v místnosti ve věži kostela.

foto004Nástup 2. oddílu „Hraničář“ na prvním táboře u Podhorního rybníka

foto008Nástup 1. oddílu Lip na posledním táboře v roce 1948 u Cihelen u Karlových Varů.

 Poválečné letní tábory

Druhý chlapecký oddíl „Hraničář“ trávil své první poválečné tábory pod Horním Kramolínem na břehu Podhorního rybníka. Další tábor se v roce 1948 konal u rybníka za klášterem v Teplé. Poslední tábor pak byl společný s děvčaty v roce 1949 u bývalé hadí farmy v údolí Pramenského potoka pod Mnichovem. Po válce mnoho hadů uteklo, rozmnožilo se a okolí tábora bylo zamořeno zmijemi. Nikdo však nebyl uštknut. Pro chleba se chodilo k řádovým sestrám do kláštera v Mnichově. Dívčí oddíl tábořil v roce 1946 a 1947 pod Lazurovou horou u Dolního Kramolína. V roce 1948 se konal děvčat u statku pod zámečkem v Cihelnách poblíž Karlových Varů.

foto007Zdeněk Šedivý – Šedivka na táboře v roce 1946 v „péči“ vlčat.

foto002Letní tábor 1946 u Podhorního rybníka                   

foto009Tábor dívčího oddílu 1948 u Cihelen

Obnova v letech 1968-1970

Stejně jako v jiných městech, obnovují v roce 1968 svou činnost i junáci v Mariánských Lázních. Činovníci se schází 2. dubna, aby připravili znovuzahájení skautského hnutí. Jsou to bývalí členové „STOPY“, společně s dalšími skauty z jiných poválečných středisek, kteří se do Mariánských Lázní přistěhovali. K nim se přidávají „odrostlá“ vlčata z prvních táborů 1946-49.

Ihned se pouští do obnovy, účastní se prvomájového průvodu pod svými starými prapory. Zavedli si „junáckou linku“, na níž odpovídali na telefonické dotazy veřejnosti. Pro značný zájem o skauting uspořádali činovníci 15. května besedu pro veřejnost ve společenském sále Casino. V místním rozhlase se objevuje pravidelně Junácká hlídka. V té době pracují v Mariánských Lázních dva chlapecké oddíly, jeden dívčí a smečka vlčat.

V roce 1968 probíhá první tábor na „Haciendě“ – Rájovské myslivně, kterého se účastní, vzhledem ke krátké přípravě, jen chlapecké oddíly.

Začala nová etapa obnovy Junáka. Rozjíždí se na plno činnost což dokazuje následující tabulka, která ukazuje kolik oddílů sdružovalo středisko v roce 1969.

Číslo oddílu

Poř. číslo Název oddílu Názvy družin Vůdce oddílu
2 CH II. Hraničář Havrani, Ostříži, Medvědi Jiří Karásek
1+2 D III Lípy +

Jantar

Veverky, Srnky, Jeřabinky, Gazely Eva Mrázková,

Jindra Poláková

1CH IV Křižáci Rackové, Jeleni, Bobři Ivo Šimánek
1SV V Včelky Ještěrky, Broučci, Lišky Dana Šedivá
2 SV VI Kopretiny Včelky, Mušky, Vážky, Berušky Eliška Ťupová
1 VL VII TGM Ivan Bína
2 VL VIII J. Palacha Václav Maršík
OSJ IX Oheň PhMr. Miroslav Stretz

 

 

Pro schůzky byla k dispozici klubovna v domě dětí a mládeže, dnes hotel S. Georg vedle Casina Bellevue. Většina schůzek se odehrávala, pokud to počasí dovolovalo, venku v přírodě, či v parku. Středisko organizovalo soutěž „Putování údolím léčivých vod“, vydávalo vlastní časopis „TOTEM“, který byl především listem pro rádce a vycházel čtyřikrát ročně. V době od 12. – 31. 10 1969 proběhla ve výstavní síni domu Chopin výstava „SKAUTSKE LÉTO“.

První skautská lípa

  1. října 1968 Petr Prunner (syn Kellyho) s Ivanem Bínou vysadil skautskou lípu v parku pod kolonádou. Ke kořenům vložili láhev v níž byl děkovný list za obnovení Junáka. Tato lípa však byla vyvrácena po zákazu činnosti junáků v roce 1971.

Tábory pod Vlčí horou

Tábory pod Vlčí horou se staly na dva roky letním domovem skautů z Mariánských Lázní, kteří v romantickém údolí u Kosího potoka strávili týdny nezapomenutelných společných chvil. Byla to doba her, táboráků, koupání, loupení vlajek, i lenošení. Na Kosím potoce bylo několik junáckých táborů, asi 2 km daleko tábořil dívčí oddíl z Chodova u Karlových Varů, dále asi 6 km byli skauti z Tlučné a Vejprnic, s kterými se hrála fotbalová utkání, střídavě vyhraná nebo prohraná. Z tábora se oddíly vydávaly za poznávacími zájezdy a výlety po západních Čechách. Dětmi byl vždy netrpělivě očekávaný návštěvní den, kdy od časného rána proudily do tábora zástupy rodičů, a cesta od silnice byla lemovaná vozidly. Všem se zde velmi líbilo, o čemž svědčí zápisy v táborové kronice.

Ukončení činnosti v roce 1970

            Na táboře v létě roku 1970 již bylo všem jasné, že na další tábor se již nepojede a všichni se loučili s loukou u Kosího potoka pod Vlčí horou. O posledním dni tábora vypráví zápis v kronice: „26. VII. ráno se tábory probudily do deštivého dne a nastalo velké balení a likvidování táborů. Během tohoto zaměstnání přijeli na návštěvu činovníci a činovnice z Ústřední rady Junáka, br. Němec – místostarosta Junáka a vnučka A. B. Svojsíka. V 17 hod. všechny oddíly nasedly do připravených vozidel a kolona vozů, v čele s Jeepem vezoucím junáckou vlajku, vyrazila směrem domů. Tím skončily tři nádherné týdny a vyvrcholení těch dvou nezapomenutelných let. Byl to poslední tábor po 20 letech.

            Co říci závěrem? Skutečnost, že po tak dlouhé době téměř přes noc vzniklo tisíce oddílů, nejlépe dokazuje, že myšlenky skautingu v naší zemi mají takové kořeny, které žádná ideologie nedokáže vymýtit. Dvacet let je život jedné generace a přesto nedá zapomenout na to, co kdysi před námi prožívali naši předchůdci a co jsme prožili my v junáckých oddílech.

            Jistě přijde zase doba, kdy opět naši následovníci rozdmýchají oheň, který byl před mnoha lety zažehnut, a nebude to trvati dalších 20 let.“

            Po ukončení tábora se snaží všichni pokračovat v činnosti. V srpnu podnikají třídenní výpravu do Hřenska a skal Labských pískovců. O dalším výletě se dočteme: Dne 12. IX. 1970 jsme podnikli výlet k Mlýnskému rybníku u Pramenů. Tento den jsme byli naposledy oděni v junáckých krojích. Pak přišel černý den 15. září 1970, kdy byla naše organizace rozpuštěna. Tento den nikdy nezapomeneme, ale věříme, že jednou zase přijdou pro nás lepší doby, neboť „Byli jsme a budem!“

Určitou dobu se dařilo hrát „mrtvého brouka“, ale po urgencích muselo v březnu 1971 středisko předat veškerý majetek, nové celty a vybavení pionýrské organizaci. Na jaře v roce 1971 se sešli členové vlčácké smečky, aby tajně v krojích složili nadlouho poslední skautské sliby do rukou br. Václava Maršíka.

Znovuobnovení činnosti v roce 1990

Pátého ledna roku 1990 se schází ve zvláštní škole v Hamrníkách opět členové, kteří obnovovali Junák v roce 1968, spolu s bývalými členy z táborů pod Vlčí horou, aby znovu vzkřísili středisko Junáka v Mariánských Lázních k novému životu. V létě se táboří poprvé na tábořišti na Jedlové pouze jeden týden a ve stanech bez podsad.