PRODEJ KYTIČEK NA BOJ PROTI RAKOVINĚ
Stejně jako minulý rok se skautky z našeho oddílu zapojily do prodeje kytiček na boj proti rakovině. Příspěvky letos šly převážně na prevenci proti nádorům na ledvinách a močovém měchýři. Jediná změna oproti loňsku byla ta, že prodej se kvůli Covidu-19 musel z jara přesunout až na podzim.
A právě 1. října 2020 jsem se (Kecka) s Rohlíkem ve dvě sešla před gympláckou jídelnou a vydaly jsme se po Hlavní postupně až ke Kauflandu. Cestou se nám dokonce podařilo prodat několik kytiček (třeba Kytce a Marušce). Nakonec jsme se rozhodly utábořit se u Kauflandu.
Brzy jsme ale zjistily, že to není příliš rozumné rozhodnutí. Ani jedna z nás bohužel nemá dostatečně hroší kůži na to, abychom přežily víc jak 4 lidi, co nám řekli, že jsme zloději a máme táhnout. Proto jsme své stanoviště přesunuly k Lidlu. Tam už všechno probíhalo v pořádku a lidi byli vesměs příjemní. Později se k nám ještě připojila Rohlíkova sestra Máňa, která byla ihned povýšena na vrchní svačinářku.
Já jsem prodávala asi do půl páté. Pak už na to zůstaly Rohlík a Máňa sami, ale všechno šlo v pořádku.
Asi budu mluvit za všechny, když řeknu, že jsem ráda, že jsme si užily odpoledne, při čemž jsme mohly pomoc vybrat peníze na zlepšení nádorové prevence a života onkologicky nemocných pacientů nebo onkologické výzkumy a vybavení onkologických center.
Zdroj informací o sbírce: https://www.denprotirakovine.cz/letosni-sbirka/
Kecka ♥
Potravinová sbírka
V sobotu 21. 11. 2020 okolo čtvrté hodiny odpoledne, jsme se sešly s Kytkou před Tescem. Uvnitř na nás čekal pan Havel a předal nám zástěry. Převzaly jsme službu a čekaly. A pořád nic. Košíky, které předtím byly plné, teď vypadaly zoufale prázdně. Ale naštěstí díky našim zářivým úsměvům a Kytčiným nesarkastický odpovědím typu „Na shledanou a no nemáte zač…“, jsme přeci jen spoustu lidí oslnily a oni nám postupně plnili košíky jídlem a toaletním papírem. Pan Havel vždycky přišel, odvezl plný košík a odjel někam za prodejnu. Hodina rychle uběhla, a když nám rodiče Kytky věnovali plný košík jídla, Kytka odešla.
Mezitím už přiletěla Foxy a začala soutěž v rozdávání letáčků. Foxy nejspíš vyhrála. Ale stejně to určitě bylo jenom kvůli její roušce s oslnivým úsměvem. Když se blížila šestá hodina, odvezli nám košíky a my nevěděli co dělat. Tak jsme tam tak stály a najednou k nám přiběhne nějaká paní, s plným košíkem. Ale my už neměly kam to dát a organizátor zmizel beze stopy. Paní se nabídla, že to odveze sama, ale nikdo neměl adresu kam. Tak jsme jí napsaly na letáček telefonní číslo a doufaly, že jídlo v pořádku dorazí.
Venku byla už úplná tma a já se rozhodla doprovodit Foxy. Tak jsme šly krásným tmavým parkem, kde nebylo vidět na krok rovnou k Foxy domů. A na cestě zpátky jsem se ztratila. Chtěla jsem jít domů, ale Ušovice jsou zákeřné bludiště a já se dostala někam, neznámo kam. Tak jsem tam bloudila a snažila se zapojit svůj orientační smysl a nakonec s pomocí map jsem to zvládla.
Na sbírce se toho vybralo nějakým zázrakem hodně. A co jsem nepředpokládala, vybralo se toho dokonce víc než minulý rok. Jsem ráda, že jsem se mohla téhle akce zúčastnit a taky, že se vybralo spoustu potřebného pro potřebné. 😀
Slíďa
